Rostlinky
vypěstovala, vyfotografovala a článek napsala Helena Nováčková.
Tymián pochází ze západní části Středomoří a pěstuje
se hlavně ve Španělsku, Albánii, Itálii, Francii a Řecku. Jako koření se
přidával do pokrmů již ve starověku. Egypťané tymiánovou silici používali při
balzamování mumií. Zelený Tymián je bohatě rozvětvený polokeř vysoký 20 až 30
cm, jehož zespodu dřevnaté lodyhy jsou hustě obrostlé drobnými čárkovitými listy.
Rostlina kvete od května do září drobounkými květy bílé až nachové barvy.
Tymián je blízký příbuzný naší mateřídoušce. Rostlina vydává výraznou
kořenitou vůni a má silně aromatickou a nahořkle štiplavou chuť, která
připomíná kafr. Pro včelaře je to výborná medonosná rostlina

|
Místo: Tymián se pěstuje na slunném místě chráněném před
prudkým větrem. Dobře snáší suché podnebí.
Půda: Lehká, písčitohlinitá a mírně vápenitá.
Zálivka: Tymián zaléváme jen mírně v suchých
obdobích.
Hnojení: Nepřihnojujeme.
Pozor: Jestliže je rostlina ve velmi výživné půdě, ve
stínu a je hodně zalévaná, potom není příliš aromatická.
Pěstování: V březnu až dubnu sejeme semena přímo na
místo do řádků vzdálených asi 40 cm na povrch půdy. Semena jen lehce přitiskneme,
protože klíčí světlem. Můžeme použít i zakoupené předpěstované sazenice.
Rostlinu můžeme začlenit i do skalky. Tymián je malá rostlinka, proto se dá
pěstovat i v truhlíku za nejlépe jižním oknem. Po odkvětu musíme rostlinu asi ve
třetině seříznout, protože potom zesílí a zkošatí. Pro potřeby jedné rodiny
bohatě postačí záhonek 0,5 m x 0,5 m.
Životnost: Tymián je trvalka. V našich podmínkách
rostlina vymrzá, proto je třeba ho na zimu seříznout a přikrýt chvojím. Tymián je
na pěstování nenáročný.
Sběr: Sbírá se celá nedřevnatá nať těsně před
rozkvětem, tedy v době od června do září, za suchého počasí nejlépe kolem
poledne. Nejjednodušší je odstřihnout stonky nůžkami.
Sušení: Rostlina se suší v tenké vrstvě na vzdušném
stinném místě, nebo zavěšená ve svazečkách. Suchá droga má mít zelenou barvu a
příjemnou vůni.
Skladování: Tymián skladujeme v dobře uzavřené
nádobě.

|
Koření: Jako koření používáme Tymián maximálně asi tři
čajové lžičky na 1kg potravin. Při kořenění lístky rostliny sdrhujeme a v
dlaních rozemneme. Ve směsi s novým kořením, pepřem a bobkovým listem se Tymián
přidává do omáček, jako třeba do houbové, rajské a svíčkové. Používá se
také k rybám, do rajských salátů a k luštěninám. Výborný je k rýžovým a
těstovinovým pokrmům a někdy se dodává do kysaného zelí. Ve směsi především s
oregánem, bazalkou nebo rozmarýnou se často používá na pizzu.
Aromatizování: Tymián lze nakládat do oleje a octa,
čímž tekutiny aromatizujeme.
Pomáhá: Tymián obsahuje hlavně silice, třísloviny,
flavony, organické kyseliny a hořčiny. Je to přírodní antibiotikum. Působí
desinfekčně proti střevním parazitům, podporuje trávení, omezuje nadýmání a
mírní průjmy. Tymián je význačný dezodorační prostředek, protože odstraňuje
pachy. Pro své baktericidní účinky bývá součástí ústních vod, zubních past a
mýdel. Odvar z příměsí Tymiánu mírní kašel, uvolňuje hleny a pomáhá při
bronchitidách. Tymián není vhodné příliš požívat v těhotenství.
Koupel: Tymián použitý při koupeli zlepšuje stav
pokožky a podporuje tvorbu buněk.
Odvar: Na nachlazení se používá čajová směs složená
z 15% tymiánu a 85% lipového květu.
Recept: Ryba po provensálsku
4 porce ryby, olej, lžička tymiánu, 2 stroužky česneku, sůl, pepř, citron, máslo a
strouhanka.
Tymián smícháme se solí, pepřem, lisovaným česnekem a olejem. Směsí potřeme
očištěné maso, které vložíme do vymaštěného pekáčku, pokapeme citrónovou
šťávou, posypeme strouhankou a poklademe vločkami másla. Upečeme v troubě a
podáváme s brambory.
|
|
|